Usedlosti Prahy 5
15. ročník pochodu jsme startovali ve čtvrtek 16. října 2025 od 16 do 18 hodin na tradičním místě v restauraci Ladronka (Plzeňská 208, Praha 5 – Košíře, MHD Kavalírka, tram. 9, 10, 15, 16, 50.0700997N, 14.3681975E) a byl zde i cíl mezi 18. a 20. hodinou.
Počasí: zprvu ještě slunko, ale rychle se smrákalo a bylo, na tuto roční dobu, nezvyklé teplo, až 14° C.
Trasa byla osmikilometrová (šizená 5 km) a zcela nová – netradičně začínala přejezdem tramvají a pak už následoval pochod, který vedl z poloviny parky. Turisté, kterých přišlo téměř sto, navštívili usedlost Dvůr Háje a nedaleko stojící kapli Nalezení sv. Kříže a sv. Heleny, kde byla zajímavá samokontrola: Jak se jmenuje Administrátor kaple a kolik titulů má před i za jménem?
Dále trasa vedla okolo restaurace U Petrů. [3,4 km od ostrého startu] k k usedlosti Cibulka. [5,5 km], kde byla možnost v nově zrekonstruovaných prostorách navštívit útulnou kavárnu.
Poslední usedlostí v tomto pochodu byl Kotlářka [6,3 km], která ovšem již má za sebou dobu slávy otevření po rekonstrukci (okolo r. 2014).
Bonbónkem pochodu byl Košířský hřbitov, o kterém jen málokdo ví. Cesta k němu byla trochu dobrodružná zvláště pro ty, kteří odstartovali později a procházeli okolo v šeru zataženého podvečera.
KPČ (Kulturně Poznávací Četba)
Dvůr Háje (Hájčí dvůr, Angelovský dvůr) – bývalá hospodářská usedlost okraji přírodní památky U Hájů. Dvůr je chráněn jako kulturní památka České republiky, původně obklopená lesy a polnostmi leží jako samota na severním okraji katastru Stodůlek. Vznik je datován do počátku 19. století. Nejbližším stavením byl hostinec Bílý Beránek z roku 1740. Ve 30. letech 19. století dvůr koupil průmyslník a bankéř rytíř Leopold Lämmel, první ředitel České spořitelny. Hajčí dvůr užíval se svou rodinou jako letní sídlo. 1836 při přestavbě vznikl patrový letohrádek na čtvercovém půdorysu, venkovním schodištěm propojený s původním obytným stavením. Později přistavěná sýpka, stáje a stodola uzavřely rozlehlý čtvercový dvůr. Po r. 1945 usedlost sloužila zčásti jako skladiště, zbytek byl opuštěný. 2005 byla ve vlastnictví Nadace českého fondu umění, která zde restaurovala barokní sochy. O dvůr se přihlásili dědicové, kteří jej nyní spravují a dávají do původní podoby. 2014 byla provedena oprava krovu severního křídla budovy včetně obnovení původní nedochované věže. V současné době probíhají na tomto objektu další rekonstrukční práce.
Kaple Nalezení sv. Kříže a sv. Heleny – Barokní kaple z pol. 18. stol. pravděpodobně podle návrhu K. I. Dientzenhofera. Kruhová stavba s mělkými bočními kaplemi a kruhovým kněžištěm, sklenuta kupolí s lunetami. Interiér je zdoben nástěnnými malbami. Na oltářní nástěnné malbě je znázorněna scéna nalezení svatého kříže, jak ji podává Legenda Aurea (Zlatá legenda). Obraz na klenbě apsidy nad oltářem znázorňuje vítězství křesťanství nad pohanstvím. Dnes je objekt kaple v soukromém vlastnictví a pravidelně každou neděli od 9.00 hodin se zde konají řeckokatolické bohoslužby.
U Petrů – Restaurace byla založena roku 1926 jako zájezdní hostinec s ledárenskýmy sklepy a prostornou zahradou. Po celou dobu své existence restaurace nepřerušila provoz. Za druhé světové války zde byla zřízena centrála červeného kříže a řídící středisko Stodůleckého odboje. Majitelkou byla paní Petrová, jejíž podobizna dohlíží na restauraci dodnes. Čepovalo se zde pivo Staropramen až do devadesátých let. Pak přišel pivovar Gambrinus, dnes se zde čepujeme znovu tankový Staropramen, ovšem v nabídce je i několik druhů piv malých pivovarů. Do r. 1989 objekt spravoval národní podnik včela a po 1989 se v restauraci vystřídali různí nájemci. Od roku 2000 je restaurace opět v rodinných rukou rodiny Zemanů.
Cibulka, pův. Na Cibulkách – má velmi bohatou historii, která se datuje již od 14. stol, kdy patřila Jindřichu Názovi, písaři dvorní kuchyně Karla IV. V 16. stol. se stala majetkem rodu Cibulkových z Veleslavína, ti poskytli své jméno i celé přilehlé oblasti. Malé hospodářství bylo sice rozšířeno o několik polí a ovocný sad, nejdůležitější částí však byly vinice, kterými byla oblast dnešních Košíř vyhlášená. Během třicetileté války byla Cibulka značně poničena a později dokonce naprosto zpustla. Právě v takovém stavu usedlost roku 1681 koupil univerzitní profesor Johann Georg von Funcke. Celou oblast znovu obnovil. Významným přelomem se stal rok 1817, kdy se novým majitelem stal poslední pasovský kníže-biskup Leopold Leonhard Raymund z Thun-Hohensteinu, který se rozhodl pro radikální přestavbu celého areálu. Po jeho smrti však Cibulka vyhořela, postupně začala chátrat a upadla do bezvýznamnosti. Posledním soukromým majitelem Cibulky byl statkář Josef Hyross, který ji kvůli finančním problémům roku 1922 odprodal pražské obci. Zkáza komplexu stále pokračovala. Zámeček se rozpadal, sochy byly kradeny a poškozovány, na volných plochách anglického parku byla provedena necitlivá výsadba. V době socialistického režimu v 70. letech 20. stol. byly provedeny další hrubé zásahy a v rámci rozvoje byl postaven dřevěný altán. Od r. 1987 vlastnila Cibulku Česká spořitelna. Polistopadový soukromý majitel, společnost Cibulka a. s., neměl na opravu objektu dostatek financí a usedlost dále chátrala. Do zásahu policie v květnu 2015 byla zanedbaná usedlost několik let obývána squattery. 2021 společnost Cibulka a. s. koupila Nadace rodiny Vlčkových, financovaná ředitelem společnosti Avast Software Ondřejem Vlčkem a jeho manželkou Katarínou Vlčkovou, která je lékařkou mobilního hospice Cesta domů. Jejich cílem téměř rozpadlou usedlost rekonstruovat a přeměnit na dětský hospic a paliativní středisko, dále zde má vzniknout komunitní a vzdělávací centrum s kavárnou. 29. 3. 2025 byl zprovozněn první objekt usedlosti Cibulka, kavárna Café Cibulka.
Kotlářka – Již v 15. stol. zde byla založena vinice. 1657 koupil původní vinici novoměstský kotlář Melichar Werschauer. 1735 se místní vinice zvětšily o sousední vinici Kaničkářku (pojmenována podle staroměstského tkaničkáře Kryštofa Štoffa). Kvůli válkám ale byly vinice roku 1742 poničeny. Usedlost byla založena až na konci 18. stol. Po požáru 1840 byla usedlost přestavěna ve stylu anglické gotiky. Tvoří ji dvě obytné a čtyři hospodářské budovy se stodolou. Budovy obklopují dva dvory, které jsou spojeny branou. Nedaleko usedlosti stojí budova původního viničního lisu z konce 18. stol. (Lis byl ale narušen novodobými úpravami.) U usedlosti se zachovaly i vinné sklepy. Od r. 1964 je Kotlářka památkově chráněna. V r. 1974 byla zrekonstruována pro středisko ochrany rostlin při Státním statku hlavního města Prahy. V současné době (2014) je Kotlářka komerčně využívána a funguje jako restaurace a penzion.
Košířský hřbitov – byl zřízen a vysvěcen 17. 12. 1876. Nejstarší náhrobky jsou umístěny při východní obvodové zdi, tedy vpravo od vchodu. Jsou zde pohřbeni starostové Košíř Matěj Hlaváček a František Lamač, nebo např. Adolf Pěkný, stavitel a košířský radní či Pravoslav Flak, filmový dokumentarista a tvůrce krátkého filmu.
Zdroj: Wikipedie, knihy Pražské usedlosti a Pražské hřbitovy, zpracovala Jana Vorlová